G

GENERALIZACE PODMÍNĚNÉHO REFLEXU (z lat. generalis - obecný, hlavní) - fenomén, který vzniká v počátečních etapách utváření podmíněného reflexu, kdy se požadovaná reakce vyvolává nejen po-silneným stimulem, ale i jinými, víceméně podobnými pobídkami. Existuje i generalizace efektorové části odpovědi, např. při utváření podmienenoreflexného ohýbání jedné končetiny u živočicha, když se na reakci mohou zpočátku účastnit i jiné končetiny. Neurofyziologický mechanismus g. p. r. tvoří iradiace procesu vzruchu. G. p. r. provázejí změny elektrické aktivity mozkových struktur různé úrovně. Protikladem ke g. p. r. je specializace podmíněného reflexu.

GENIALITA (z lat. génius - duch) - nejvyšší úroveň rozvoje obecných (intelektuálních) i speciálních schopností (-> schopnosti, - »schopnosti speciální). O g. lze hovořit pouze tehdy, když osobnost dosáhne v tvůrčí činnosti takové výsledky, které jsou průlomem v životě společnosti, v rozvoji kultury.

GENOTYP (z řec. genos - původ, typos - forma, vzor) - genetická konstituce, soubor genů organismu získaný od rodičů. Termín g. zavedl r. 1903 dán. biolog W. Johannsen. Charakteristický g. mají všechny druhy mikroorganismů, rostlin a živočichů a v rámci každého druhu i jednotlivé organismy. V lidské populaci mají identické g. pouze monozygotné (jednovaječná) dvojčata (-> metody psychogenetiky).

GEŠTALT (z něm. Gestalt - tvar, forma) - funkční struktura, která podle svých vlastních zákonů pořádá různorodé jevy. Termín g. navrhli představitelé tvarové psychologie. Původně sloužil k popisu psychiky, později se však rozšířil na fyzické, fyziologické, sociální a další jevy. Představa o g. se zrodila při zkoumání senzorických celků, když bylo třeba odlišit prvky (pocity), které je tvoří, od způsobu jejich strukturování (např. melodie hraná v různých tóninách sice vyvolává rozličné pocity, ale poznává se jako tatáž); přitom právě tento způsob se začal chápat jako g., vyznačující se osobitými zákony. K těmto zákonům, jejichž zkoumání považovala gestaltismus za hlavní roli, patří: tendence částí vytvářet symetrický celek; seskupování částí (podle maximální jednoduchosti, blízkosti a rovnováhy); "Pregnantnosť" (tendence každého psychického fenoménu nabývat určitěji, úplnější formu) a i. Tyto teze odrážely celkovou metodologickou orientaci tvarové psychologie, která bezdůvodně povýšila jednotlivé poznatky získané při výzkumu procesu vnímání, na zákony, a samo vnímání nevysvětlovala jako psychický obraz objektivní reality, který se utváří v předmětné činnosti a závisí od předchozí zkušenosti, ale jako "čistý "fenomén vědomí.

GRADIENT (z lat. gradientis - kráčející) - zákonitá kvantitativní změna, která je projevem úbytku nebo vzrůstu určité vlastnosti nebo ukazatele (např. Gradient podnětu) (- »Taxis).

GRADIENT CÍLE - změna síly motivace činnosti v závislosti na "psychologické vzdálenosti" od cíle. G. c. je charakterizován růstem motivace a aktivity úměrně s přibližováním se k požadovanému cíli. Rozlišuje se gradient přibližování se ke "kladnému" cíli a gradient vyhýbání se "zápornému" cíli.

GRAFOLOGIE (z řec. Grape - píšu, logos - učení, nauka) - nauka studující rukopis individua jako určitý druh výrazových pohybů, které jsou projevem jeho psychologických vlastností a psychických stavů. Názor, že mezi rukopisem a duševními vlastnostmi člověka existuje souvislost, se zrodil v antice (Aristoteles, Teofrastos a d.). Termín g. zavedl do literatury v druhé polovině 19. stol. abbé Michon (Francie). Předpoklad, že na základě rukopisu lze diagnostikovat vlastnosti osobnosti, složité z hlediska vzniku i struktury, nebyl s jistotou vědecky potvrzen; úspěšné nebyly ani pokusy najít přímou jednoznačnou souvislost mezi grafickými charakteristikami písma a rysy charakteru, resp. zvláštnostmi biografie, které jim údajně odpovídají. Nejspolehlivější se potvrdila závislost rukopisu od emočního stavu a některých typologických vlastností vyšší nervové činnosti pisatele textu. Některé grafologické metody se spolu s jinými metodami občas používají při výzkumech diferenciální psychologie a psychofyziologie. Je dokázáno, že při některých psychických onemocněních nabývá rukopis nemocných specifické rysy. Např. rukopis schizofreniků je často vyumělkovaným, strojeně stylizovaný, takže analýza takového rukopisu může mít diagnostický význam v klinické praxi. V kriminalistice se rukopis zkoumá s cílem odhalit vlastnosti, pomocí kterých lze identifikovat člověka, t. j. na základě vzorku rukopisu zjistit, zda text napsala určitá osoba (soudní g.).

GRAFOMÁNIE (z řec. grapho - píšu, mania - vášeň) - nepřekonatelná vášeň psát, být literární činný u člověka, který nemá na to potřebné schopnosti.