L
psychologický slovník

L

LABILITA  (z lat. labilis - klouzavý, nestálý) - maximální počet impulsů, které může nervová buňka nebo funkční struktura přenést za jednotku času bez zkreslení. Diferenciální psychofyziologie ji považuje za jednu ze základních vlastností nervového systému, charakterizující rychlost vzniku a ukončení nervových procesů.

LABORATORNÍ EXPERIMENT (z lat. Laborare - pracovat, experimentum - pokus) - druh experimentu provedeného ve speciálně zařízené místnosti, což umožňuje velmi přísnou kontrolu nezávislých a závislých proměnných. Díky těmto podmínkám jsou výsledky l. e. obyčejně vysoce spolehlivé a věrohodné (- »validita). Za nedostatek l. e. se považuje nízká "ekonomická validita" - nepřiměřenost reálným životním si-tuacích.

LÁSKA - 1. vysoký stupeň kladného emočniého vztahu, ve kterém se objekt vztahu dostává do centra životních potřeb a zájmů subjektu (1. k vlasti, k matce, k dětem, k hudbě atd.); 2. intenzivní, napjatý a relativně stabilní cit subjektu, který je fyziologicky podmíněn sexuálními potřebami a projevuje se sociální podmíněným úsilím zapsat se svými osobnostně významnými vlastnostmi do života jiného natolik (personalizace), aby u něj vyvolal potřebu odpovědět podobným citem stejné intenzity, napětí a stability . Cit l. má hluboce intimní charakter a doprovázejí ho situačně vyvolávány a proměnlivé emoce, jako něžnost, nadšení, žárlivost a pod., v závislosti na tom, jaké individuálně-psychologické vlastnosti má jedinec. Jak rodový pojem l. zahrnuje široký okruh emočních jevů, které se liší hloubkou, silou, zaměřením na předmět atd., - od relativně slabých pozitivních vztahů (sympatie) až po zážitky, které člověka zcela pohlcují a dosahují sílu vášně. Sexuální potřeba individua, která v konečném důsledku zajišťuje pokračování rodu, a l. jako vyšší cit, který umožňuje osobnosti být pokračováním, ideálním obrazem ve významném jiném jedinci, úzce souvisí a nedají se prakticky oddělit. Nelze popřít, že právě fyziologické potřeby jsou předpokladem vzniku a udržování l .; no v důsledku toho, že v osobnosti člověka se biologické stírá a vystupuje v pozměněné podobě jako sociální, l. ve svých intimních psychologických charakteristikách představuje spo-ločensko-historicky podmíněný cit, který specificky odráží zvláštnosti kultury a tvoří mravní základ manželských vztahů v křesťanské kultuře. Zkoumání ontogeneze a funkcí l. ukazuje, že l. hraje významnou roli při utváření osobnosti a koncepce "já". Zjistilo se, že frustrace v l. vede ke zhoršení somatického a psychického stavu. Individuální cit l. úzce souvisí s tradicemi a normami společnosti, s zvláštnostmi rodinné výchovy - obě tyto skupiny proměnných determinují způsob, jakým subjekt interpretuje svůj stav. V psychologii se často zkoumána vnitřní struktura l. a vztahy mezi jednotlivými jejími prvky a různými vlastnostmi osobnosti. Ze získaných výsledků je nejdůležitější zjištění, že existuje souvislost mezi schopností milovat a vztahem subjektu k sobě samému. Tento poznatek a mnohé další analogické fakta, jakož i úloha l. při utváření rodiny jsou důkazem toho, že problematika l. má velký význam v psychoterapii a psychologickém poradenství, při výchově a sebevýchově osobnosti.

LETECKÁ PSYCHOLOGIE - odvětví psychologické vědy, které zkoumá psychologické zvláštnosti různých typů letecké činnosti a jejich závislost na několika faktorech: letecké techniky, psychologických vlastností osobnosti, letových úkolů, podmínek letu, výcvikových metod. Cílem l. p. je zkoumat psychologické zákonitosti, které působí při různých druzích letecké činnosti, osvojit si je a využívat na úspěšný výcvik a výchovu letců. Cílem výzkumů v oblasti l. p. je zdokonalit organizaci letů, režim létání a oddechu, postupy letecké expertízy. Vytvořila podmínky pro vznik kosmické psychologie, která má důležitou úlohu při pronikání do vesmíru.

LIBIDO (z lat. libido - snaha) - jeden z ústředních pojmů freudizmu, který se používá k označení "hlubinné", nevědomé psychické energie individua, pramenící v sexuálním instinkty. Zkoumá se jako dominantní motiv lidského chování, projevující se v společensky přijatelné formě díky sublimaci, vytěsnění a jiným druhem "psychologické obrany" (- »obrana psychologická). V psychoanalytické koncepci C. G. Junga l. označuje iracionální, sexuální podstaty zbavené pudy člověka, které určují jeho chování.

LŽIVOST - individuálně-psychologická osobitost, která se projevuje vědomým zkreslováním skutečného stavu věcí, snahou vytvořit nesprávný dojem o faktech a událostech. Ľ. je v rozporu se všelidských požadavky, které vyplývají z potřeby lidí mít správnou představu o společnosti, v níž žijí, o řízení ostatních lidí, jejichž hodnotí, o životních podmínkách, do kterých se dostávají. Od l. třeba odlišovat zkreslené představy, které jsou důsledkem nedo-točny rozvinutého myšlení, neschopnosti odlišit požadované od skutečného (mytomanie fantastica u dětí). Zvláštním případem je patologická l., Která je zpravidla spojena s nekritickým přesvědčením o pravdivosti vymyšlených tvrzení. L. se jako společenský jev vyskytuje obvykle při nepřátelství, konkurenci a vzájemné nedůvěře u lidí. Odhalit l., Posoudit její projevy lze při správném pochopení motivů a příčin tohoto jevu. L. jako typ vztahů a psychologická rys je odstranitelná výchovou založenou na důvěře.