J

"JÁ " - výsledek vyčlenění se člověka z prostředí, které ho obklopuje. Člověk se tím stává subjektem svých fyzických a psychických stavů, činností a procesů, prožívá svou celostnosť a totožnost tak ve vztahu ke své minulosti, jakož i k přítomnosti a budoucnosti. "já" se utváří v činnosti a styku. Subjekt mění svou předmětnou činností okolní svět, nachází se v interakci s ostatními lidmi, a tím vyčleňuje své "já" od "ne-já", bezprostředně prožívajíc svou odlišnost od jiných objektů. subjekt hodnotí své "já" v koncepci "já", čímž se utváří jádro lidské osobnosti.

JAZYK - systém znaků, který vystupuje jako prostředek mezilidského styku, myšlenkové činnosti (- »myšlení), způsob projevu sebeuvědomění osobnosti, způsob přenosu zkušenosti pokolení a její uchovávání. Historickým základem vzniku j. je práce, společná činnost lidí. J. existuje a realizuje se prostřednictvím řeči.

JEDNOTA HODNOTOVÝCH ORIENTACÍ- ukazovatel skupinové soudržnosti, který charakterizuje uvnitř vztahy; je projevem shody v názorech, hodnoceních, ustanovky a postojích členy skupiny ve vztahu k objektům (cílem činnosti, osobám, myšlenkám, událostem apod.), které mají pro celou skupinu největší význam. J. h. o. v kolektivu představuje především sblížení názorů a hodnocení v morální a pracovní oblasti, v přístupu k cílům, úkolům a hodnotám, které jsou spjaty s obsahem společné spole-Čenský významné činnosti. J. h. o. jako ukazatel skupinové soudržnosti vůbec nevyžaduje shodu názorů a postojů členy skupiny ve všech směrech, jakousi nivelizaci projevů individuality. Ani široké spektrum vkusu, estetického hodnocení, čtenářských zájmů, sportovních zálib, osobních sympatií atd. u členů skupiny nebrání, aby se zachovala její soudržnost, pokud se jejich názory shodují v hlavním.

JÓGA (ze sanskr. Yoga - spojení, soustředění myšlenek, meditace) - staroindickou nábožensko-filozofický systém osobního zdokonalování jedince, který je spojen s psychofyzický tréninkem zaměřeným na změnu psychiky pomocí maximální koncentrace pozornosti. Nejstarší formy j. se původně rozvíjely v rámci buddhistického náboženství, jehož rituál od mnichů vyžadoval intenzivní soustředění pozornosti na jisté představy. Rozvíjení příslušných postupů vedlo k vytvoření klasického systému "osmistupňové j.", Kde výcvik probíhá v osmi stupních: 1. kontrola vlastního řízení (nepoužívat násilí, mluvit pravdu, vyhýbat se krádeži, žít mravně, nehonobiť majetek); 2. sebeovládání (čistota, spokojenost, asketický trénink, hlasité opakování posvátných textů, uctívání božství); 3. správná poloha těla (systém, který sestává z 84 "ásan" nebo poloh); 4. kontrola dýchání (pránájáma) - soubor postupů pro postupné zpomalení rytmu dýchání, se kterým je podle j. spjat rytmus všech psychických procesů, především myšlení; 5..ovládanie smyslů - zastavení činnosti vnějších smyslových orgánů s cílem dosáhnout maximální koncentrace; 6. koncentrace pozornosti na jeden (menší) vnější objekt; 7. meditace - nejvyšší stupeň koncentrace pozornosti, stav "rozplynutí se" v objektu; 8. meditace v transu (samádhi) - koncentrace pozornosti, která vede ke ztrátě pocitu "já". Rozlišují se dva typy transu: při prvním se pociťování objektu jako takového ještě neztrácí; při druhém se aktivita subjektu zaměřuje sama na sebe a zanikají všechny představy o objektu. Uvedený způsob psychofyzického tréninku se nazývá Rádža-j. Kromě něj existují ještě různé jednodušší způsoby tréninku: kultivování emočního kontaktu s učitelem (nebo božstvem) - bhakti-j .; zdokonalení rituálních úkonů - karma-j. a i. Cílem tréninku v systému j. je vyvolat hluboké změny v psychice člověka. Patří sem schopnost jogínů regulovat činnost vnitřních orgánů, dobře snášet velmi vysoké a nízké teploty, vydržet dlouhou dobu bez potravy a vzduchu atd. Do textů j. se kromě toho zařazují mytologizované představy, které ztěžují chápání systému jako celku. Racionální prvek v j. spočívá ve vyzvedávání a využívání staleté zkušenosti s nácvikem psychických funkcí.