T
psychologický slovník

T

TÝMOVÉ SEBEURČENÍ - výběrový vztah jednotlivce k vlivem konkrétního sociálního seskupení, akceptující či v jiných případech odmítající některé tyto vlivy v závislosti na následujících zprostředkujících faktorů: ideály, cíle činnosti, přijaté sociální hodnoty, normy atd. (-> skupinové normy). K. s. je alternativou tak konformního (-> konformita), jakož i nekonformního nebo protichůdné chování (- »negativismus). V rozvinutém týmu je k. s. jedním ze znaků utváření týmu (- »úroveň skupinového rozvoje). Experimentální výzkum k. s. Vyžaduje je: 1. odhalit osoby, které projevují souhlas s názorem skupiny; 2. vystavit tyto osoby pseudoreálných skupinovému tlaku, který je v rozporu se skutečným názorem skupiny, t. j. neodpovídá přijatým skupinovým normám a hodnotám. V takových podmínkách lze odlišit konformních jedinců od jedinců, kteří mají k. s.

TALENT (z řec. alanton - původně váha, míra, později v přeneseném významu - úroveň schopností) - vysoká úroveň rozvoje schopností, především speciálních (-> schopnosti speciální). O t. se usuzuje 11a základě výsledků činnosti člověka, které se vyznačují novostí, originalitou přístupu. T. člověka, usměrňován silnou potřebou tvořivosti, vždy odráží určité společenské požadavky. V důsledku toho má při rozvoji t. člověka významnou roli jeho světonázor a postoj vůči společnosti.t

TEMPERAMENT (z lat. temperamentum - přiměřený vztah částí, přiměřenost) - charakteristika jedince na základě jeho dynamických zvláštností: intenzity, rychlosti, tempa, rytmu psychických procesů a stavů. Dva komponenty t. - aktivita a emocionalita jsou přítomny ve většině klasifikací a teorií t. Aktivita chování charakterizuje stupeň energičnosti, snahy, rychlosti a naopak pomalosti, inertnosti. Emocionalita charakterizuje zvláštnosti průběhu emocí, citů, nálad a jejich kvalitu: polaritu (kladnou a zápornou) a modalitu (radost bohužel strach, hněv, smutek atd.). Rozlišuje se vlastní t. jako soubor stálých Psychodynamické vlastností, které se projevují v činnosti a chování, a jeho organický základ. Známé jsou tři hlavní systémy objasnění podstaty tohoto základu, z nichž první dva jsou zajímavé pouze z historického hlediska. První systém (humorální imunita) vysvětloval stav organismu vzájemným poměrem různých šťáv (tekutin), podle čeho určoval čtyři typy t .: sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik (Hippokrates, Galenos aj.); tato terminologie se začala všeobecně používat. Druhý systém (konstituční) vychází z rozdílů v konstituci organizmu - jeho fyzické stavby, poměru jeho jednotlivých částí, různých tkání (E. Kretschmer, W. H. Sheldon aj.). Třetí systém spojuje typy t. s činností centrálního nervového systému. IP Pavlov ve svém učení o působení centrálního nervového systému na dynamické zvláštnosti chování vyčleňuje tři základní vlastnosti nervového systému - sílu, rovnováhu, pohyblivost procesů vzruchu a útlumu - a jejich čtyři základní kombinace v podobě čtyř typů vyšší nervové činnosti: 1. silný, vyrovnaný, pohyblivý; silný, vyrovnaný, nepohyblivý; 3. silný, nevyrovnaný; 4. slabý. Prvnímu typu odpovídá t. sangvinika, druhému flegmatika, třetímu cholerika, čtvrtému melancholika. Přesto lze uvedené čtyři typy t. jak najzovšeobecnenejšie typy používat na zkoumání individuality. T. je poměrně stálý a vlivům prostředí a výchovy se až tak nemění; přesto se však mění v ontogeneze. T. nevystihuje obsahovou stránku osobnosti (směr motivace, hodnotové orientace, světonázor) a bezprostředně neurčuje její obsahové rysy. Vlastnosti t. však mohou podporovat formování určitých rysů osobnosti, ale mu i bránit, protože t. může modifikovat význam faktorů prostředí a výchovných působení, od kterých v rozhodující míře závisí formování osobnosti.

TESTOVÁNÍ (z angl. test - pokus, zkouška) - metoda psychodiagnostiky, která využívá standardizované otázky a úkoly (testy) s určitou škálou významů. Uplatňuje se při standardizovaném měření individuálních rozdílů, a to zejména v těchto oblastech: a) vzdělávání - v souvislosti s prodloužením vzdělávání a stále složitějšími učebními osnovami; b) odborná příprava a výběr - v souvislosti se zvyšováním tempa růstu a složitosti výroby; c) psychologické poradenství - v souvislosti se zrychlováním dynamiky sociálních procesů. T. umožňuje s určitou pravděpodobností stanovit úroveň rozvoje nezbytných návyků, znalostí, osobnostních vlastností atd. u individua. T. má tři etapy: 1. výběr testu (daný cílem t. A stupněm spolehlivosti a validity testu); 2. jeho realizace (daná instrukcí k testu); 3. interpretace výsledků (vymezená teoretickou koncepcí vztahující se na předmět t.). Všechny tři etapy vyžadují účast kvalifikovaného psychologa.

TESTY INTELIGENČNÍ - metody psychodiagnostiky, které se značně rozšířily v USA a v některých dalších zemích a které zjišťují stupeň ovládání činnosti s verbálním (slovním), číselným a obrazovým materiálem. Vznik t. i. se obvykle spojuje se sérií testů, které vypracoval A. Binet se svými spolupracovníky. Výsledky testování se často vyjadřují kvantitativně v podobě inteligenčního kvocientu (IQ). V současnosti mnozí badatelé usuzují, že t. zachycují míru adaptace individua na kulturu daného sociálního společenství, které se projevuje v obsahu t. i. iv samé proceduře testování. Když autoři t. i. určují operace a úlohy těchto testů, vycházejí fakticky z koncepce požadavků, které klade sociální společenství na rozumový vývin "průměrného jedince" - člena tohoto společenství. Úspěšná absolvování t. i. však považují za předpoklad úspěšného přizpůsobení se těmto požadavkům.

TESTY OSOBNOSTNÍ - »metody zkoumání osobnosti

TESTY PROJEKČNÍ (z lat. projectio - házení dopředu) - souhrn metodik určených k zápalné zkoumání osobnosti a založených na psychologické interpretaci výsledků projekce. Projekce se v daném případě nechápe jen jako prostředek psychologické obrany, ale i jako determinovanosť vnímání paměťovými stopami po předchozích vjemech. Subjekt, který se nachází v určité situaci, ji ve svém vnímání přetváří podle své individuality (např. Obrázek interpretuje v souladu se svými osobnostními vlastnostmi). T. p. mohou být asociační (např. nedokončené věty nebo povídky) a expresivní (psychodrama, kreslení na volnou téma, hra atd.). Jeden z nejrozšířenějších asociačních testů vypracoval H. Rorschach. Zvolil takových 10 pobídek - inkoustových skvrn, které vyšetřování dávaly nejtypičtější odpovědi. Obrázky se postupně předkládají vyšetřovanému, jehož úkolem je odpovědět, čemu se podobají, co mu připomínají. Mnozí psychologové považují t. p. za nejhodnotnější osobnostní testy (-> metody výzkumu osobnosti), protože dokáží "portrétovat" celou individualitu, umožňují zkoumat emoční vlastnosti vyšetřovaného, ​​neurotické reakce atd. Velkou předností t. p. je, že usnadňují projev takových obsahů vnitřního světa subjektu, které nedokáže vyjádřit přímo, a umožňují zorientovat se v složitých vlastnostech osobnosti, které nelze přesně hodnotit. T. p. vyžadují rozsáhlou teoretickou přípravu psychologa a praktické zkušenosti s používáním metodiky.

TESTY TVOŘIVOSTI - souhrn metodik na zkoumání a hodnocení tvůrčích schopností osobnosti. Schopnost produkovat neobvyklé myšlenky, odklánět se od tradičních schémat myšlení, rychle řešit problémové situace byla vyčleněna jako zvláštní druh intelektových schopností a označena jako tvořivost. Faktory tvořivosti se zkoumají ve dvou směrech: 1. analýza životních zkušeností a individuálních zvláštností tvůrčí osobnosti (osobnostní faktory); 2. analýza tvůrčího myšlení a jeho produktů (faktory tvořivosti - rychlost, přesnost, pružnost myšlení, citlivost na problémy, originalita, vynalézavost, konstruktivní při řešení problémů atd.). Otázka tvořivosti jako samostatné, od inteligence nezávislé vlastnosti zůstává nedořešena. Nebyly nalezeny ani spolehlivé metody měření tvořivosti. Ačkoli úspěšné zvládnutí úkolů, lze považovat za jeden z důkazů tvůrčích schopností, nevyřešený těchto úkolů ještě neznamená, že daný jedinec nemá tvůrčí schopnosti. Tvořivost se mění ve ontogeneze, podléhá vnějším vlivům, což zapříčiňuje nízkou prognostickou hodnotu stávajících t. t., jejich nedostatečnou spolehlivost. Tvůrčí úspěchy ve všech oblastech lidské činnosti vyžadují kombinaci schopností a vlastností osobnosti.

TESTY VÝKONOVÉ, jedna z metodik psychodiagnostiky, pomocí které se určuje, do jaké míry si vyšetřovaná osoba osvojila konkrétní poznatky, dovednosti, návyky. T. v. se podobají testem speciálních schopností (-> testy tvořivosti), na rozdíl od nich však zjišťují to, co si vyšetřovaná osoba osvojila, nikoli zobecněné schopnosti, které nemají konkrétní obsah a vznikly jako výsledek různorodých životních zkušeností. T. v. se dělí na testy dovednosti, písemné a ústní testy. Testy dovednosti jsou zaměřeny na odhalení schopnosti vykonávat činnost s přístroji (nástroji), materiálem. Při písemných testech se vyplňují zvláštní záznamové archy. Vyšetřovaná osoba má za úkol vybrat z několika odpovědí tu správnou nebo znázornit graficky situaci popsanou v otázce, najít na obrázku určitou situaci nebo detail, který představuje správné řešení dané otázky. Ústní t. v. sestávají z předem připravených otázek, na které vyšetřovaná osoba odpovídá, přičemž je třeba předvídat obtíže, které mohou vzniknout z nedostatku zkušeností při formulování odpovědi. T. v. se uplatňují tak v obecné, tak odborné výuce.

TOLERANCE (z lat. Tolerant - trpělivost) - chybějící nebo slabá reakce na nějaký nepříznivý faktor v důsledku snížené citlivosti na jeho působení. Např. t. vůči ohrožení se projevuje zvýšením prahu emoční reakce na situaci ohrožení, navenek zase ve vytrvalosti, sebeovládání, schopnosti dlouhodobě snášet nepříznivé působení bez snížení adaptačních možností (-> adaptace).

TRÉNINK, sociálnopsychologický (z angl. To train - trénovat) - aplikované odvětví sociální psychologie, které je souborem skupinových metod na utváření schopností a návyků sebepoznání, styku a interakce lidí ve skupině. V t. s. se nejvíce uplatňuje skupinová diskuse a rolovat hra v různých modifikacích a kombinacích (-> T-skupinami na, -> psychoterapie skupinová). T. s. se využívá tak při utváření a zdokonalování celkové schopnosti komunikovat (např. u lidí, kteří mají potíže při styku), jakož i při vypracovávání specifických komunikačních návyků u představitelů těch profesí, které vyžadují neustálý kontakt s jinými lidmi (např. u vedoucích pracovníků, pedagogů, lékařů, trenéry atd.).

TVOŘIVOST - činnost, jejímž výsledkem jsou nové materiální a duchovní hodnoty. T. je ve své podstatě kulturně-historický jev, přičemž má i psychologickou stránku: osobnostní a procesuální. T. vyžaduje od jedince schopnosti, motivy, poznatky a dovednosti, díky kterým se vytváří nový, originální a jedinečný produkt. Při zkoumání těchto vlastností osobnosti se odhalila důležitá úloha fantazie, intuice, nevědomých prvků rozumové aktivity, jakož i potřeby seberealizace osobnosti, potřeby odhalit a rozšířit své tvůrčí možnosti. T. jako proces se původně zkoumala na základě sebepozorování umělců a vědců, kde se zvláštní úloha připisovala "vniknutí", "osvícení", inspiraci, vhledu a podobným stavům, které jakoby nahrazovali myšlení. Angl. vědec Wallas vyčlenil čtyři stadia procesu t .: příprava, zrání, osvícení a kontrola. Za ústřední specificky tvůrčí moment se považovalo osvícení - intuitivní postižení hledaného výsledku. Experimentální výzkumy ukázaly, že intuitivní řešení vzniká v předmětné činnosti, kterou lze objektivně analyzovat. jde o specifikum psychické regulace procesu t. a o nadvědomou jako o velmi vysoké koncentraci duchovních sil osobnosti při vzniku produktu t. S rozvojem kybernetiky se uskutečňují pokusy modelovat procesy t. na počítači (heuristické programování). Zároveň možnost formalizace rozumových operací na technických zařízeních výrazně zvýšila zájem o procesy t., Které nelze formalizovat. Jelikož od procesů t. je závislý vědeckotechnický pokrok (objevy, vynálezy atd.), úsilí psychologů se zaměřilo na vypracování metod diagnostiky tvůrčích schopností a stimulace t. (- »např. Brainstorming). T. je podmíněna tou sférou, v níž se realizuje (výroba, technika, umění, věda, politika, pedagogika atd.), Což vyžaduje odhalovat psychologické zvláštnosti t. v každé této sféře, jakož i vztahy mezi nimi.

TVRDOHLAVOST - vlastnost chování (v ustálené podobě - rys charakteru), narušení vůle individua, které se projevuje ve snaze jednat vždy podle svého, navzdory rozumným důvodům, prosbám, radám, doporučením jiných lidí. T. mohou vyvolat pocity urážky, zlosti, hněvu, pomsty. V dětském věku může být t. (Dětský vzdor) formou protestu, který vyjadřuje nespokojenost s neodůvodněným potlačením rozvíjející se samostatnosti a iniciativy dítěte.