CH

CHARAKTER (z řec. charakter - pečeť, razidlo) - souhrn stabilních individuálních vlastností osobnosti, který se utváří a projevuje v její činnosti i styku a podmiňuje typické způsoby jejího chování. Poznání ch. individua umožňuje s vysokou pravděpodobností předpovídat jeho chování a tím korigovat očekávané řízení. Ch. je podmíněn společenským bytím osobnosti, osvojením sociální zkušenosti, čímž vznikají typické rysy ch., určované typickými životními událostmi lidí v konkrétním-historických podmínkách. Vedle typických sociálních vlastnostech se v ch. projevuje jeho osobitost, což je důsledkem různorodých neopakovatelných situací při socializaci subjektu, jeho výchově a rozvoji individuality (- »vlohy, -> temperament, -» vyšší nervová činnost), který závisí na vrozených předpokladů. Z mnoha CRT ch. individua jsou některé hlavní, jiné druhořadé, které jsou podmíněny rozvojem hlavních rysů a které mohou s nimi harmonizovat nebo kontrastovat, což vytváří harmonický nebo rozporný ch. Ch. se projevuje a formuje v činnosti, závisí na jejím obsahu i osobnostního smyslu, od reálné, objektivní hodnocené úspěšnosti a od subjektivního vztahu individua ke svým úspěchem a neúspěchem (-> úroveň aspirací). Ch. se projevuje v systému vztahů člověka ke skutečnosti, která ho obklopuje: ve vztahu k jiným lidem [sociabilita nebo uzavřenost (- »extraverzia - introverze), pravdivost nebo lživost, taktnost nebo hrubost atd.]; ve vztahu k práci (odpovědnost nebo nesvědomitost, pracovitost nebo lenost atd.); ve vztahu k sobě (skromnost nebo sobectví, sebekritičnost nebo sebedůvěra, hrdost nebo poníženost); ve vztahu k vlastnictví (štědrost nebo skoupost, šetrnost nebo marnotratnost, pořádkumilovnost nebo nepořádnost). Ch. závisí na světonázoru osobnosti, její přesvědčení a morálních principů, čímž se projevuje jeho společensko-historická povaha. Např. čestnost, principiálnost, humánnost jsou organicky spjaty s komunistickým přesvědčením, které je neslučitelné s pokrytectvím, bezzásadovosťou, lhostejností. Rysy ch. samy o sobě však ještě jednoznačně neurčují sociální postavení individua: radost ze života nebo úzkostlivost mohou prožívat lidé, kteří se podstatně liší ve svých názorech a přesvědčeních. Relativní stabilita CRT ch. nevylučuje jeho velkou plasticitu.

CHIROMANTIE (z řec. cheir - ruka, manteia - věštění) - jeden ze způsobů pseudovědecké předpovídání osudu člověka podle čar, rýh a výčnělků na dlani. Ch. vznikla ve starověku (Pythagoras, Galenos, Ibn Siná a d.) a úzce souvisí s astrologií. Uchovala se v některých zemích až do současnosti a stala se formou zábavy. Základem principu věštění z ruky je princip předurčenosti (preformizmu), t. j. v daném případě jakoby fatální předurčenosti psychických zvláštností člověka a vývoje jeho životních událostí v souladu s telesnokonštitučnými zvláštnostmi, "zaznamenanými" na dlani.

CHOLERIK (z řec. chole - žluč) - subjekt, který má vlastnosti jednoho ze čtyř základních typů temperamentu. Vyznačuje se vysokou úrovní psychické aktivity, energickým řízením prudkostí, výbušností, silou pohybů, jejich rychlým tempem, prchlivostí. Ch. má sklon prudce střídat nálady, je výbušný, netrpělivý, náchylný emočně selhat, někdy bývá agresivní (-> chování agresivní). Silný nevyrovnaný typ. Při nedostatku přiměřené výchovy a v těžkých životních okolnostech může nedostatečná emoční vyrovnanost vést ch. k neschopnosti kontrolovat své emoce.

CHOVÁNÍ - interakce živých bytostí s okolním prostředím, zprostředkovaná jejich vnější (pohybovou) a vnitřní (psychickou) aktivitou.

CHOVÁNÍ AGRESIVNÍ - specifická forma činnosti člověka, vyznačující se demonstrováním vlastní převahy nebo použitím síly ve vztahu k druhému člověku nebo skupině osob, kterým se subjekt snaží uškodit. S. a. může mít různou intenzitu i formy výrazu - od projevů nepřátelství a zaujatosti po slovní urážky ( "verbální agrese") a použití hrubé fyzické síly ( "fyzická agrese"). V sociálnopsychologickom aspektu má význam součet s. a. jednotlivých osob, přechod od medziosobnostnej agrese k meziskupinové v rámci tzv. masových jevů.

CHOVÁNÍ SITUAČNÍ - zaměření subjektu převážně na situační významné objekty vnímaného prostředí na rozdíl od orientace na přijatý cíl činnosti; soubor impulzivních odpovědí na stimuly okolního prostředí. S. s. se vyskytuje v raném věku dítěte, jakož i při některých poruchách psychické regulace činnosti dospělého člověka.